Zimní přechod z Labské na Luční

Hannah ambasadorka Nikol zkrátka ráda cítí vítr ve vlasech, napětí ve svalech a volnost v srdci. Takže je pořád někde v pohybu. V horách, v přírodě. Třeba zrovna v Krkonoších, tam je inspirací spousta. Třeba přechod z Labské boudy na Luční…

Jdeme z Labské na Luční

Celý můj výlet byl důkazem toho, že i když se všechno kazí je potřeba zůstat optimistický a pokračovat s úsměvem na rtech. Vyrazily jsme s kamarádkou kolem osmé ranní autem z Liberce směr Špindlerův Mlýn vybaveny sněžnicemi a batohy.

Plán na dva dny byl jasný: parkoviště Špindlerův Mlýn – lanovka na Medvědín –  Vrbatova bouda  – Labská bouda – Luční bouda – vrchol Sněžky – Luční bouda – Kozí hřbety – Špindlerův Mlýn parkoviště.

Jenže! Po cestě do Špindlerova Mlýna mi najednou bouchlo zadní okno u auta a celé se vysypalo. Říkáte si, jak se to asi mohlo stát? Netuším, ale stalo se. Naštěstí po cestě bydlí kamarádka, a tak jsme auto se zalepeným oknem zaparkovaly u ní na zahradě. Dokonce nás odvezla i na start naší cesty, přesto jsme přišly o hodinu času a nemělo smysl vycházet až ze Špindlerova Mlýna.

„Pokud pojedete autem o víkendu,
 je potřeba být ve Špindlerově Mlýně brzy, abyste zaparkovali.“

Nechaly jsme se tedy odvézt k parkovišti na Horních Mísečkách a vyrazily odtud. Vydaly jsme se starou vozovou cestou přímo k památníku Hanče a Vrbaty u Vrbatovy boudy (a kopce jménem Zlaté návrší). Vychytaly jsme nádherné počasí, čistou modrou oblohu a krásný sníh pod nohami. Upřímně jsem se do kopce hodně prala se svými myšlenkami ohledně auta, ale brzy mě to přešlo a užívala jsem si ty nekonečné výhledy.

Krkonoše - u Dívčích kamenů

je třeba Dobře zvážit trasu

Další část cesty vedla kolem Pančavského vodopádu k Labské boudě. Tento úsek je během zimních měsíců potřeba zvážit, protože bývá často zavřený a je hlavně nebezpečný. Bezpečnější varianta je od památníku Hanče a Vrbaty po Krkonošské magistrále k rozcestí „U 4 pánů“ a poté to stočit k Labské boudě.

Cesta vedoucí do Špindlu přes Kozí hřbety

Díky krásnému počasí bylo v horách hodně lidí a u Labské boudy bylo plno. Nás celkem tlačil čas, tudíž jsme obětovaly čekání na polévku. Snědly jsme jen pár sušenek, u kterých jsme se zasmály pádům běžkařů na sjezdu k boudě (karma mi to snad odpustí, kdo sám někdy jel, byť malý kopeček na běžkách, ví, jak jsou pády v malých rychlostech komické).

Výhled na Labskou boudu ze staré Koňské cesty

Počasí kouzlí překrásné scenérie

Posilněny sušenkami a dobrou náladou jsme se vydaly starou Koňskou cestou z Labské boudy přímo nahoru na Vysokou pláň, hned vedle známých Sněžných jam. Poprvé jsem měla na hřebenu Krkonoš hezké počasí a viděla jsem je. Díky větru se nám tvořily krásné scenérie. Při výhledech jsme si daly čaj a sundaly sněžnice. Čerstvý sníh byl odfoukaný a po ušlapané a tvrdé hřebenovce bylo lepší jít dál na botách.

Sněžné jámy - nedaleko od Vysoké pláně

Nejprve jsme míjely Vysoké kolo, Velký Šišák, ale začalo se nám kazit počasí a zatahovalo se. Mužské kameny jsme měly v mlze, ale než jsme došly na Dívčí kameny, vítr mlhu rozfoukal a zase vykouklo sluníčko.

Stále se nám šlo krásně, humor nechyběl a kochaly jsme se výhledy. I přes to, že jsme byly celý den bez pořádného jídla, jsme kopeček za Špindlerovou boudou vyběhly rychle. Obloha už se začala barvit do západu slunce a my přicházely na traverz kolem Malého Šišáku. Dal nám hodně zabrat. Bylo tam mnoho čerstvého sněhu, ale použití sněžnic nepřipadalo v úvahu, jelikož se jde po hraně hory, takže si ve sněžnicích akorát lámete kotníky a není to pohodlné (alespoň pro mě ne). Do toho nám foukal směrem od svahu ostrý vítr. To už jsem se docela bála, po celém dni to už bylo docela náročné. Hodně nás to zpomalilo, ale je lepší jít pomaleji, zato opatrně.

Krkonoše - u Mužských kamenů

Pozor na nebezpečné úseky

Nebezpečný úsek byl naštěstí dlouhý jenom kolem 500 m a dál už pokračovala zase rovná cesta. Vítr nás doprovázel až do cíle a naše nálada upadala rychlostí blesku. Bylo toho ten den doopravdy dost, jak fyzicky, tak psychicky (já vnitřně stále řešila to auto) a cesta k Luční boudě hlásila ještě dalších 5 km. Naštěstí nám příroda připravila naprosto skvělý západ slunce. Daly jsme si u toho energetickou tyčinku a po západu vyrazily dál. Už to byl spíš hon za teplem a bezvětřím, než krásná vycházka. Ono ale být i takhle v noci v horách má své kouzlo.

Bylo jasno, měsíc svítil a viděly jsme mnoho hvězd. Ve chvíli, kdy jsme uviděly Luční boudu, to pro nás bylo jak fata morgána a rychle jsme pelášily do tepla.

Závěrečná část stoupání na Sněžku, což je už necelých 350 výškových metrů

Na Luční boudě jsme měly zarezervovaný jeden pokoj a obě nás překvapilo, jak byl pokoj nádherný. Daly jsme si rychlou sprchu a šly se najíst. Neodolaly jsme vůni guláše a svíčkové omáčky. Mají tu ale i skvělé ryby, které jsou z vlastních sádek ve sklepech Luční boudy (a ryby žijí v pramenu Labe). Každou sobotu, zde na Luční boudě, probíhá komentovaná prohlídka, kterou doporučuji všema deseti! Dozvíte se mnoho věcí z historie celých Krkonoš, ale i přímo Luční a Labské boudy. Dále ochutnáte speciální pivo z vlastního pivovaru Paroháč, který je na Luční boudě. Podíváte se na sádky s rybami a na vinný sklep, který nás rozhodně nenechal klidným! Po takovém náročném dni a skvělém večeru chybělo jen padnout do postele.

Trasa první etapy: https://mapy.cz/s/luzagejonu
Délka: 21 km
Převýšení: téměř 1000 m

Krkonoše - východ slunce v pozadí se Sněžkou

Nepropásnout východ slunce

Další den byl ve znamení brzkého budíčku na východ slunce. Původně jsme s kamarádkou plánovaly jít na východ slunce na Sněžku. Vřele doporučuji, pokud jste na Sněžce nebyli. Myslím si, že je to taková povinnost každého Čecha, být alespoň jednou za život na Sněžce na východ slunce. Z Luční boudy to máte jen 4 km na vrcholek.

Jelikož byl den předtím ze Sněžky Václavák a byla tam spousta lidí, rozhodly jsme se dojít jen rychle na nejvyšší bod cesty vedoucí směrem k Výrovce a vrátit se zpět na Luční boudu na snídani. Až po snídani jsme se vydaly na Sněžku, a to jsme ještě netušily, co nás čeká.

Sněžku jsme měly skoro celou pro sebe! Teda, skoro jsme ji ani neměly, protože foukal velký nárazový vítr a zvažovaly jsme, zda to neotočíme. Jsem ráda, že jsme to nevzdaly a na vršek jsme se dostaly v pořádku. Díky větru totiž nejezdila česká ani polská lanovka. Měly jsme tak možnost si v Poštovně dát polévku a dokonce si i sednout! Po občerstvení a rozmrznutí jsme se zase zakuklily a vydaly se dolů. Pomalu a opatrně. Bohužel se vítr rozfoukal fakt hodně a doprovázel nás zpět, až skoro k Luční boudě.

Na vrcholu blaha (a Vysoké pláně) připíjím čajem s odpovídajícím heslem "v pohybu"

Sledujeme počasí i lavinový stupeň

Neváhaly jsme a před větrem zalezly na chvilku dovnitř a posilnily se borůvkovým knedlíkem! Mimochodem v celých Krkonoších dělají snad všude skvělé borůvkové knedlíky! Dolů jsme to chtěly sejít co nejkratší cestou a zvolily trasu přes Kozí hřbety. Upřímně, kdybych věděla, čím půjdeme, dobrovolně bych tam už znovu nešla.

Lavinové nebezpečí bylo na 2. stupni, a tak jsme se rozhodly jít tudy. Traverzují se tam totiž tři lavinové svahy, tudíž s vyšším lavinovým stupněm to určitě není schůdné. Pokud však nechcete přijít o krásné výhledy u Krakonoše, dá se tam dojít pohodovou cestou z Luční boudy, pak se vrátit zpět skoro k boudě a jít do Špindlerova Mlýna údolím Bílého Labe. Tato cesta by měla být bezpečnější.

Kopec Vysoké kolo - pohled z hřebene mezi Vysokou pláni a Luční boudou

Každopádně ať to nemaluji tak černě, nebezpečný úsek je opět dlouhý třeba jen 400 – 500 m, poté se dostanete do lesa. Z vrchu, z Krakonošovy vyhlídky, jsme byly dole ve Špindlu  do dvou hodin a mohly frčet s mnoha zážitky domů.

Celý výlet jsme si obě dvě s kamarádkou užily a děkujeme počasí, že nám dopřálo načerpat vitaminu D. Jen to auto byl takový černý flíček na celém našem výletu.

Trasa druhé etapy: https://mapy.cz/s/jabukesahu
Délka: 15 km
Převýšení: 350 m (pouze závěrečná část výstupu na Sněžku)

Z vyhlídky Krakonoš (nad Kozími hřbety)

Mohlo by tě zajímat

  • Parkování: auto doporučuji zaparkovat ve Špindlerově Mlýně na parkovišti 1 – Bedřichov (jako jediné parkoviště slouží i v zimních měsících na noční stání, ostatní parkoviště uvádějí zákaz stání aut přes noc).
  • Lanovka na Medvědín: lístek na lanovku je možné zakoupit na pokladně lanové dráhy nebo na stránkách areálu.
  • Možnosti občerstvení: celé Krkonoše jsou skvěle pokryté chalupami, kde Vás rádi obslouží. Na naší trase to je konkrétně Vrbatova bouda, Labská bouda, Špindlerova bouda a hned pod ní se nachází Erlebachova bouda. Samozřejmě již zmíněná Luční bouda a Poštovna na vrcholu Sněžky.
  • Ubytování: Luční bouda, je nutné předem zarezervovat
  • Doporučené oblečení: funkční spodní prádlo (triko i spodky), střední termoizolační vrstva, zateplovací bunda, membránová bunda, zimní turistické ponožky, pohorky, nákrčník, čepice, čelenka, rukavice (záleží na počasí a co nebudete mít na sobě pobere batoh).
  • Doporučené vybavení: sněžnice, trekové hole s většími talířky (nebudou se tak bořit), čelovka, lékarnička a aku folie, nabitý mobil, termoska s teplým nápojem, adekvátně velký batoh.
Líbil se vám článek? Inspirujte ostatní…
Share on facebook
Facebook
Share on twitter
Twitter
Share on reddit
Reddit
Share on linkedin
LinkedIn
Share on email
Email